Vznik stylu japonského tetování, jak ho známe dnes se odehrál v japonském období Edo (1603 - 1867), kdy bylo Japonsko uzavřeno cizincům. V malé míře udržovali zahraniční obchod výhradně s tehdejším Holandskem, kam vyváželi např. keramiku. Obchod probíhal pouze na jednom místě - uměle vytvořeném ostrůvku Dejima (také známém jako Tsukishima) u pobřeží Nagasaki.
Dobové vyobrazení umělého ostrůvku Dejima na pobřeží Nagasaki, kde probíhal obchod s Holandskem.
Jednalo se o zlaté období japonské kultury a umění, přes 250 let míru v zemi, prosperující ekonomiku, bující kulturu a spoustu velkých změn v chodu země.
Za tuto dobu se v Japonsku vyvinulo mnoho různých uměleckých disciplín a jedním z nich byly japonské dřevořezy (tzv. Ukiyo-e, obrazy pomíjivého světa.) - umění, které bylo díky četné a přesné produkci oproti malbám dostupnější pro střední třídu - které navždy změnily pohled na asijské umění ve světě a později ovlivnili mnoho západních umělců (např. malíř James Whistler, impresionisté Claude Monet a Edgar Degas či post-impresionista Vincent Van Gogh). Ti se k těmto tiskům dostali právě skrze japonské produkty dovážené do Evropy, zabalené a přepravované v těchto tiscích podobně jako v novinovém papíru.
Švestkový sad - Originální dřevořez - Hiroshige (vlevo), malba téhož námětu - Vincent Van Gogh (vpravo).
SUIKODEN a jeho vliv na japonské tetování.
Známí autoři dřevořezů (např. Katsushika Hokusai a Utagawa Kuniyoshi) v tomto období ilustrovali tehdy velmi populární sérii čínských knih ,,Příběhy od jezerního břehu" (jap. Suikoden), který vypráví o osudech 108 hrdinů/psanců, kteří se staví proti systému a útlaku čínské vyšší vrstvy - podobně jako Robin Hood a jeho družina.
Někteří hrdinové z této skupiny měli údajně tělo pokryto rozsáhlým tetováním a každý z nich měl své charakteristické motivy (např. 9 draků po těle, Leopard a oheň nebo obrovský drak vystupující z vln přes celá záda).
ilustrace tetovaného hrdiny Hakujisso Hakusho (autor Utagawa Kuniyoshi)
Utagawa Kuniyoshi ztvárnil jejich tetování jako umělecká díla rozpínající se od zad po končetiny hrdinů spojené komplexním pozadím a tvořící celek.
Rozsáhlá tetování podobného ražení se poté objevovala v dřevořezech dalších umělců, postupně se přeneslo i do japonské divadelní kultury a objevovalo se na tělech herců.
Kuniyoshi tímto inspiroval mnoho lidí, aby si takovýmto tetováním ozdobili svá těla - Ať už se jednalo o motivy, které nosil jejich oblíbenec, tak i samotné hrdiny.
Postupně se lidé střední vrstvy inspirovali tím, co bylo kolem nich a začali si tetovat motivy z jejich kultury, které měly svou symboliku - od mytologických zvířat, přes buddhistické a shintoistické postavy a předměty až po výjevy z legend. Tetování se tedy začala vyskytovat u lidí z širokého spektra profesí - Řemeslníci, umělci, herci, kurýři, hasiči, apod.
To položilo základy toho čím je japonské tetování dnes a vznikl formát celotělového tetování známý po celém světě jako HORIMONO.
Kurýr s celotělovým tetováním z období Edo
Zákaz tetování v Japonsku a úpadek do undergroundu.
Po konci období Edo, bylo Japonsko v roce 1868 otevřeno ostatním zemím a vzhledem k tomu, že vláda považovala tetování za primitivní a barbarské praktiky, byl v roce 1872 stanoven zákon zakazující tetování až do roku1948. Paradoxně, japonské tetování bylo pro cizince natolik fascinující a originální, že naopak někteří tetování vyhledávali a nechávali si je zhotovovat (včetně některých významných historických osobností vč. britské královské rodiny nebo ruského cara apod.). Tento zákon zatlačil tetování do pozadí společnosti a upadlo do undergroundu, kde se ho jako téměř jediná ujala známá japonská kriminální organizace - Yakuza. Ta jej používala už dříve, ale jelikož se stát snažil tetování téměř vymítit, Yakuza byla jedním z důvodů, že se tento styl zachoval a přežil i dekády zákazu.
Dalo by se říct, že díky vytlačení tetování z japonské společnosti a následné konekci s Yakuzou se v Japonsku změnil pohled a vnímání tetování až do dnešní doby.
Proto i dnes tetování v Japonsku nemá dobrou pověst a lidé s tetováním se zde potýkají nejen s nepříjemnými pohledy okolí, ale dokonce zákazy. Například s viditělným tetováním člověk nesmí do onsenů (horkých pramenů), na bazén, do fitcenter nebo na veřejnou pláž. Samozřejmě se dají najít určité vyjímky, ale negativní pohled na tetování zůstává stále aktuální.
Více o historii japonského tetování a jeho vývoji se dozvíte v nadcházejících článcích této série v sekci Blog.